Prokletý prsten

Lidé se dělí do tří skupin: Na ty, co umějí počítat, a ty, co počítat neumějí!

Chuck Norris jednou kopl koně do brady. Jeho potomci jsou dnes známí jako žirafy.

Po poušti se plazí Pinocchio, a nad ním krouží datlové...

V kostele se ještě dlouho po mši modlí paní. Kostelník chce zavírat, a tak se jí ptá: „Proč se tak dlouho modlíte?”
„Ale, pan farář mě slyšel, když jsem v kostele sprostě nadávala, a tak se musím pomodlit 50 zdrávasů ke svatému Petrovi.”
„Ale tohle je socha svatého Antoníčka!”
„Já se na to vyseru, 47 zdrávasů v prdeli!”

Jak si dělají obři lipový čaj?
Vymáchají lípu v jezírku.

Jde Honza po cestě a potká kouzelného dědečka. Ten ho požádá o jednu buchtu.
„No dobře,” povídá Honza, „dám ti buchtu, když vypiješ kýbl vody.”
Tak dědeček vypije kýbl vody.
„Tak dáš mi tu buchtu?”
„Jo, dám ti ji, ale musíš vypít ještě jeden kýbl vody.”
A tak dědeček vypije ještě jeden kýbl vody.
„Tak dej mi už tu buchtu,” žadoní děda.
„Tak jo, poslední kýbl vody a buchta je tvoje.”
A tak dědeček vypije kýbl vody.
„Tak co, dědku, chceš buchtu?” povídá Honza.
„Ani ne.”
„No vidíš, žízeň jsi měl a ne hlad.”

„Ručíte za to, že to je pravý Rembrandt?”
„Ano, samozřejmě. Záruka platí dva roky.”

Ráno: „Ježíši, to už je ráno?!”
V poledne: „Ježíši, to už je poledne?!”
Večer: „Ježíši, to už je večer?!”
Závěr: Ježíš Kristus trpěl samomluvou.

„Vážení návštěvníci,” povídá průvodce, „vidíte před sebou obraz Portrét neznámého. Je to neznámá kopie neznámého originálu neznámého umělce z neznámé doby, vyhotovená neznámým kopírujícím malířem z neznámých důvodů a v neznámé době, kterou neznámo kdo, neznámo jak a kdy a neznámo z jakého důvodu dodal do našeho muzea.”

Proč zářil Přemysl Oráč štěstím, když do města přijížděla kněžna Libuše?
Protože trubači troubili: „Tarádadá tarádadá!”